Novinky‎ > ‎

Bechlínský zpravodaj Velikonoce 2010

přidáno: 27. 6. 2010 16:23, autor: Domov Bechlín   [ aktualizováno 26. 8. 2010 17:05 ]

Vážení spoluobčané, milí čtenáři a čtenářky našeho webu,

jsem ráda, že Vás mohu pozdravit jako občanka Bechlína, ale také jako představitelka občanského sdružení Můj domov. V srpnu loňského roku sdružení oslavilo kulaté výročí 10 let od svého vzniku. Je to důvod za malým ohlédnutím. Dovoluji si s Vámi společně připomenout některé okamžiky a události a také Vám poodhalit další plány. Na začátku byla myšlenka moje a mého manžela zřídit si v domě, který jsme zdědili po rodičích manžela, velkou pěstounskou rodinu, která bude mít nejméně šest dětí, po vzoru rodiny otce manžela. Ta na začátku minulého století zde v domě měla také šest dětí.

Domov Bechlín - Objekt domu 2000

Měli jsme dům, který nám, tedy nejdříve rodičům manžela, byl předán v restitucích ve velmi špatném stavu. Stála před námi rozsáhlá přestavba domu. Museli jsme zbourat celou budovu „vejminku“ a na tomto místě vykopat nové sklepy, z hlavní budovy nám zbylo pouze obvodové zdivo a stropy v přízemí, kde je dnes jídelna a kuchyně. Čekaly nás velké finanční náklady. Při návštěvách ve Švýcarsku, jsme se inspirovali jak si k takové myšlence pomoci. Spolu s manželem a dalšími přáteli jsme si založili občanské sdružení Můj domov, které nám pomohlo shánět materiál a finanční prostředky na rekonstrukci tak velkého díla. Sponzorům a donátorům se myšlenka vybudovat nový domov pro děti z dětských domovů velmi zamlouvala a tak s jejich finanční pomocí byl celý objekt, dnes tedy dva domy č. p.18 a č. p. 277, stavebně v roce 2006 dokončen. Celou rekonstrukci řídila paní Eva Rybářová, místopředsedkyně sdružení. Díky jejímu nadšení a poctivé práci nabízíme občanům Bechlína a projíždějícím repliku hospodářského stavení ze začátku minulého století, které tady generace před námi vytvořili.

Podrobně si můžete o celé rekonstrukci přečíst také v informacích o objektu.

Jak jsem se zmínila na začátku, chtěli jsme si vzít s manželem do pěstounské péče šest starších dětí z dětských domovů, převážně sourozeneckých skupin, které mají minimální šanci dostat se do rodin. Vzhledem k tomu, že jsme tušili, že půjde o děti s velkými zdravotními problémy, muselo si občanské sdružení Můj domov zřídit novou organizační jednotku pod názvem Zařízení pro výkon pěstounské péče a umožnit mně a manželovi zůstat doma a mít roli pěstounů jako své zaměstnání.

Domov Bechlín - Rodina 2004

První tři děti – sourozenci Renatka, Petra a Vládík přišly do našeho zařízení pro výkon pěstounské péče v roce 2001, v roce 2003 jsme přijmuli Lukáška a za rok na to přišli sourozenci Jiřinka a Tomáš.

První čtyři děti začaly navštěvovat místní mateřskou a základní školu, kde jsme se setkali s velkým porozuměním a pomocí. Letos to bude již devět let, kdy naše nejstarší Renatka nastoupila do první třídy Základní školy v Bechlíně. Renatka k nám přišla ze žatecké zvláštní školy z pomocné třídy. Kdyby zůstala v dětském domově, těžko by měla šanci na lepší a hlavně ukončené vzdělání v základní škole. Díky maximální pomoci Mgr. Řejhové, ředitelky školy, mohla Renatka „opakovat první třídu“. Dnes vychází základní školu a v září nastupuje do Střední zdravotnické školy na Mělníce. A tak je to postupně s osudem všech ostatních dětí, u každého by se dalo hodně napsat. Některým však jejich zdravotní stav i přes naši snahu a snahu všech zainteresovaných odborníků nedovolil rozšířit svoje vzdělání. Dvě z dětí jsou středně těžce mentálně postižené a v budoucnosti budou odkázáni na dohled druhých dospělých osob. Je to Petruška a Lukáš. O nich se zmiňuji zvlášť. Je to důležité pro jejich ochranu a bezpečí. Pohybují se někdy po vsi na chvíli sami. Lukáš si dochází do konzumu pro minerálky a sladkosti, Petra jde mimo dům spíš v doprovodu někoho z rodičů nebo s jezevčíkem. Stalo se, že Lukáš, který je navíc autista, díky svému psychickému onemocnění opustil bez našeho vědomí dům. Naštěstí jsou kolem nás sousedi, kteří nás včas upozornili.

Za těch 9 let jsme s manželem a s dětmi zažili spoustu báječných okamžiků, ale také selhání, která patří ke každému životu spojených s výchovou dětí. Ale dnes už víme, že bychom neměnili.

Prohlédněte si Picasa webové album ze života naší rodina.

Občanskému sdružení Můj domov se za dobu existence 10 let potvrdilo, že mělo vybudování zařízení pro výkon pěstounské péče v malé obci velký význam. Především jde o zajištění soukromí. Byť pěstounská rodina funguje jako organizační jednotka, spoluobčany Bechlína je vnímána jako velká rodina (tak to alespoň s dětmi cítíme). Toto velmi pomáhá dětem získat identitu k místu, kde prožívají své mládí a kde možná založí jednou i svoje vlastní rodiny. Pěstounská péče oficiálně končí u dětí v 18 letech jejich života. Děti, které s manželem máme, mohou u nás bydlet do té doby, dokud se neosamostatní a nenajdou si vlastní bydlení. Nakonec jsme i při samotné rekonstrukci počítali s určitou prostorovou rezervou, která nám umožní získat pro děti samostatné bydlení i v jejich dospělosti.

V minulých letech občanské sdružení Můj domov nabídlo volné prostory nového „výminku“ občanskému sdružení Bethel z Litoměřic, které provozuje Dům na půl cesty pro mladé lidi, kteří opouštějí Dětské domovy. Pracovníci tohoto sdružení nám doporučili mladého muže, který u nás bydlel čtyři roky a v loňském roce si našel své samostatné bydlení. Vzhledem k tomu, že mladí lidé z dětských domovů vyhledávají bydlení spíše ve městech, rozhodlo se sdružení koncem minulého roku využít volné prostory k jinému typu služeb. Díky našim hendikepovaným dětem jsme zjistili, jak v tomto regionu citelně chybí denní služby pro mladé lidi s se zdravotním postižením, kteří těžko hledají uplatnění v zaměstnání a nemohou často zůstat sami doma bez dozoru rodičů.

Domov Bechlín - Výtvory našich dětí Domov Bechlín - Výtvory našich dětí Domov Bechlín - Výtvory našich dětí

V letošním roce chce občanské sdružení Můj domov upravit stavebně budovu „vejminku“ tak, aby zde mohli být mladým lidem poskytovány služby sociální rehabilitace. Mladí lidé, kteří by díky svému zdravotnímu omezení byli izolováni doma od společnosti, sem budou dojíždět autobusem, nebo se dopravovat sami a najdou zde svoje vrstevníky a kamarády, se kterými se společně budou učit praktickým dovednostem běžného života (vaření, šití apod.). Sdružení věří, že i samotná obec Bechlín nabídne mladým lidem bezpečné a příjemné prostředí.

Zařízení pro výkon pěstounské péče v Bechlíně je za dobu svoji existence zatím stále jediné zařízení svého typu v Ústeckém kraji a ani v sousedních krajích se tento typ péče netěší žádnému rozvoji.

Dovoluji si touto cestou poděkovat Vám, spoluobčanům obce Bechlín, kteří jste mě a celou moji rodinu přijali s různými nedokonalostmi a dáváte nám společně šanci prožít rodinný život se vším všudy.

Jiřina Šustrová